Luddité rozbíjeli tkalcovské stavy, protože se báli, že stroje vezmou lidem práci. Dnes máme to samé v bledě modrém. Jen místo dřevěných kladiv vytahujeme emocionální statusy, názorové bubliny a trochu toho zdravého (ne)pochopení. Ale co když jsme pořád u stejného stolu, jen se změnil ubrus?
Lidi mají tendenci panikařit. To není novinka. Když přišly první veřejné věžní hodiny v roce 1370, začalo se měřit, kdy kdo vstává, kdy obědvá a kdy má laskavě držet noční klid. A z toho plynuly najednou zákazy, příkazy, omezení. To byl poprask! Prvnímu hodináři málem ukopli ručičky.
Pak přišla železnice. A s ní morální zkáza, děs v očích a jeden rozhozený kůň za druhým. Dneska jedeme Pendolinem a jediný, co nás rozhodí, je, když v jídelním voze přestanou brát objednávky.
A teď? Teď tu máme AI. A už místo sudlic máváme v online prostoru statusy a newslettery. Prý že nám vezme práci. Že se obrátí proti nám. Že to bude drahé a složité. Že zhloupneme. A oprávněně myslíme na uhlíkovou stopu. Ta kombinace toho všeho – už jsme to zažili. Ne jednou.
Parní stroj změnil všechno
Když v roce 1775 James Watt poprvé roztočil parní stroj, nikdo netleskal. Továrníci počítali ztráty, řemeslníci běsnili. Výsledek? Více práce pro více lidí. Ale jinak. S jinými dovednostmi, s jiným rytmem. Zmizely ruce, nastoupily hlavy.
A pak tu máme další vynálezy. Každý z nich změnil svět, ale žádná z nich nenahradila člověka. Změnily nástroje. Postupy. Dali lidem víc možností. Vznikla nová pracovní místa. A s nimi i nové obavy.
AI dělá přesně to samé. Jen místo uhlí se živí daty. A místo páry chrlí věty, videa a automatizace. Stačí se jen zamyslet. První automobil přece nevypadal jako ten, který dnes parkujete před domem. Pamatujete si na svůj první dotykový telefon? Slovo vytočit číslo ztratilo smysl už před lety. V osmdesátých letech zabíral jeden počítač celý dům vedle vysokoškolské fakulty. Proto i práce s AI nebude starý proces v novém kabátě. Správné pojmenování tohoto stavu je tak redefinice.
Strach z AI je přirozený
Je naprosto lidské mít obavy. AI se může plést. Může být složitá. Může budit dojem, že „už to není pro mě“. Stejně tak lidé kdysi nevěřili elektřině, železnice jim rušila klid. Ale vývoj nezastavili. A nezastavíme ho ani teď. Jediné, co můžeme udělat, je rozhodnout, jak se v tomto světě zachováme.
Kdo včas pochopí, že se nehraje o to, zda AI nahradí člověka, ale jak člověk redefinuje svou roli díky AI, ten neztratí tempo. Ne každá změna je hrozba. A klidně si zůstaňte opatrní. Jde o to, jak se přizpůsobíme.
Co se opravdu mění?
Víte, na co si stěžují lékaři? Na přetíženost, protože většinu času místo u pacientů tráví zápisy. Teď si stačí pověsit na krk chytrou hračičku nebo zapnout aplikaci v mobilu a z vizity se to všechno zaznamená. (Snad to budou moct používat co nejdříve.)
Dřív se scházeli týmy markeťáků, aby brainstormovali nějaké nápady a přišli s kreativním konceptem. Už nemusí být focus groupy, protože nástroj Attention Insight vyhodnotí, čeho si člověk na reklamě všimne jako první.
Operátoři v call centrech díky chytrým voicebotům odbaví méně hovorů, ale za to delší a kvalitnější.
Celý dvouhodinový meeting zapíše aplikace Fireflies, která rozpoznává hlasy, udělá poznámky a vypíše úkoly jednotlivým členům. Tomu říkám automatizace.
Člověk nemusí být IT guru a zvládne si spoustu věcí už nastavit sám a díky ušetřenému času se více soustředit na podstatu nebo něco, co odsouval.
AI už není trend. Je to infrastruktura
Umělá inteligence není o tom, že udělá práci za vás. Udělá ji s vámi. Bez emocí, ale podle zadání. A když se naučíte dobře zadávat, což není magie, jen trénink, zvládnete víc práce za míň času. Bez třetí kávy.
Začněte jednou věcí. Klidně osobní. Vyhledejte tipy na dárky, na dovolenou. Nechte si poradit ohledně zdraví či vitaminových doplňků. Vygenerujte si recepty pro děti. Zeptejte se jí, proč se bojíte, že vám vezme práci.
Související články